Zapomněli jsme, že ani zrnek písku není nekonečno

Písek je lidskou společností druhým nejužívanějším materiálem. Hned po vodě. Je všude – ve zdech domů, silnicích, taví se ve sklo a přidává se do kosmetických výrobků. OSN upozorňuje na rostoucí problémy spojené s těžbou písku a vyzývá k mezinárodní spolupráci v hledání a nacházení alternativních řešení.

Kupujete potraviny ve skleněných obalech raději než v plastových?

Průměrná pivní láhev vydrží deset oběhů. Pak se musí vyrobit nová. Ale bude z čeho? Každý rok vytěží lidé 40–50 miliard tun písku. Lze jen očekávat, že s rostoucí populací se i toto číslo bude zvyšovat, v roce 2030 by to mělo být 60 miliard tun. Dochází k rozmachu měst a stavbě nových budov i infrastruktury. Největším dovozcem písku je v současné době Singapur.

V posledních desetiletích se tato metropole rozrostla o 20 % – do Singapuru tak doputovalo 24 indonéských ostrovů, které již na mapě nenajdete. Stále častěji dochází k těžbě písku ze dna vodních toků, což narušuje přirozenou regulaci vody v krajině, zejména pak snižuje stav podzemní vody.

To má za následek častější a delší sucha, zatímco narušování břehů naopak přispívá k záplavám. Znečištění a změny pH vody negativně ovlivňují biodiverzitu. Podobné následky má také těžba písku na pobřeží nebo z mořského dna. K mohutné těžbě dochází zejména v Číně, Indii a rozvojových státech jihozápadní Asie a Afriky, kde je nízká nebo zcela chybějící kontrola těžby a jejích důsledků na životní prostředí.

Řešení, která navrhuje OSN, stojí na snížení spotřeby písku ve stavebnictví. Tomu by mělo pomoct nahrazování písku recyklovanými materiály a využití nových technologií. Zároveň by měl být kladen větší důraz na snižování dopadu těžby písku na životní prostředí. Ve většině zemí k těmto krokům ale zcela chybí jakákoliv legislativa.